Jóga, tai chi, chůze a běh se podle nové studie publikované v BMJ Evidence Based Medicine ukazují jako nejúčinnější formy cvičení pro zlepšení kvality spánku a zmírnění nespavosti. Tyto aktivity mohou být levnou a dostupnou alternativou k tradiční medicíně a terapiím.

Vědecká studie zveřejněná v časopisu BMJ Evidence Based Medicine naznačuje, že jóga, tai chi, chůze a běh mohou být nejúčinnější formy cvičení pro zlepšení kvality spánku a zmírnění nespavosti. Tento závěr vychází z komparativní analýzy různých typů cvičení ve srovnání s jinými terapeutickými přístupy.

Nespavost, charakterizovaná obtížemi s usínáním, udržením spánku a předčasným probouzením, postihuje 4-22 % populace a je spojena s vyšším rizikem psychických a fyzických onemocnění, včetně demence a srdečně-cévních chorob. Léčba nespavosti medikací může vyvolat nežádoucí účinky, zatímco efektivní kognitivně-behaviorální terapie (KBT) není vždy dostupná z důvodu nedostatku terapeutů.

S ohledem na naléhavou potřebu alternativních léčebných metod zkoumali vědci pomocí metaanalýzy údaje z 22 randomizovaných klinických studií zahrnujících 1 348 účastníků. Zaměřili se na efektivitu sedmi různých cvičebních strategií pro zmírnění nespavosti, včetně jógy, tai chi, chůze nebo běhu, aerobického cvičení s posilováním a jiných kombinací.

Výsledky naznačují, že jóga může výrazně prodloužit celkovou dobu spánku až o dvě hodiny, zlepšit spánkovou efektivitu o téměř 15 % a zkrátit dobu strávenou bděním po usnutí skoro o hodinu. Tai chi může zlepšit kvalitu spánku a dokáže zvýšit celkovou dobu spánku o téměř 50 minut a zkrátit dobu, kdy je člověk po usnutí vzhůru, o více než půl hodiny. Chůze nebo běh mohou snížit závažnost nespavosti až o deset bodů.

Ačkoli studie obsahuje určitá metodologická omezení, autoři závěrů věří, že tato zjištění podporují myšlenku využití cvičení jako primární léčby nespavosti. Cvičení jako jóga, tai chi, chůze nebo běh jsou levné, mají minimální vedlejší účinky a jsou snadno dostupné, což z nich činí výhodnou součást primární péče a komunitních zdravotních programů.

Studie tedy otevírá dveře pro další výzkum, který by mohl pomoci určit, které specifické formy cvičení jsou nejvhodnější pro léčbu jednotlivých příznaků nespavosti.