Nadváha, alkohol, cholesterol: hříchy, které někdy zachraňují život

Zdravotní doporučení, která vás chrání před onemocněním, vám mohou uškodit, jakmile už nemocní jste. Tuto na první pohled nelogickou skutečnost dostala nové označení: „Cuomoův paradox“. Termín zavedl profesor Raphael Cuomo z Lékařské fakulty Kalifornské univerzity v San Diegu po analýze výsledků mnoha studií.

Paradox popisuje jev, kdy chování dlouho považované za nezdravé – nadváha, mírná konzumace alkoholu, zvýšená hladina cholesterolu – může někdy souviset s lepším přežitím u pacientů, kteří už trpí rakovinou nebo srdečním onemocněním. Jde o fenomén, který zpochybňuje univerzální, „jednotné“ přístupy k lékařským doporučením.

Neznamená to ovšem, že bychom měli preventivní zásady zcela ignorovat. Spíše to ukazuje, že výživu je nutné chápat jako medicínu vázanou na fázi onemocnění. Před diagnózou je cíl jasný: snížit riziko onemocnění. Po diagnóze se však priority dramaticky mění – zachování síly, zvládnutí náročné léčby a předcházení komplikacím se stávají hlavními cíli.

Důsledky pro pacienty

Rozdíl je zásadní pro miliony lidí žijících s pokročilou rakovinou či srdeční chorobou. Lékaři totiž často uplatňují doporučení zaměřená na prevenci – redukce hmotnosti, eliminace alkoholu, snižování cholesterolu – i u pacientů, jejichž bezprostřední boj spočívá v přežití chemoterapie či zvládání křehkého zdravotního stavu. Tyto protichůdné cíle mohou vést k naprosto odlišným dietním strategiím.

Profesor Cuomo proto prosazuje individualizovanou výživu po stanovení diagnózy, namísto kopírování rad určených pro prevenci. To, co pomáhá zdravému čtyřicátníkovi zůstat bez nemocí, nemusí nijak prospět sedmdesátiletému pacientovi s rakovinou, který se snaží projít léčbou.

Není to úplná novinka

Podobný vzorec se objevuje už řadu let. Výzkumy kardiovaskulární a onkologické péče opakovaně zaznamenaly tzv. obezitní paradox, kdy obézní pacienti někdy přežívali déle než ti štíhlí. Kritici sice argumentují načasováním měření, nechtěným hubnutím v důsledku nemoci či statistickými zkresleními, ale ani pečlivý výzkum tyto signály vždy neeliminuje.

Cuomo přinesl nový pohled tím, že spojil tyto „obrácené“ výsledky u více faktorů – hmotnosti, alkoholu i cholesterolu – a napříč několika chorobami. Vytvořil tak jednotný rámec pro stádium-specifickou výživu.

Jak paradox funguje v praxi

Hmotnost:
U rakoviny může vyšší hmotnost pomoci s přežitím. Důvodem je realita náročné léčby – chemoterapie, radioterapie či chirurgické zákroky devastují svaly a tkáně. Pacienti s většími zásobami, a to nejen tuku, ale hlavně svalové hmoty, mohou tyto zásahy lépe zvládnout a odolávat rychlému úbytku hmotnosti, který je spojen s horší prognózou.

Roli hraje také okamžik posledního vážení. Pacient, který je nyní při diagnóze podvyživený, mohl být před onemocněním obézní. Přesto má vyšší riziko úmrtí než pacient s nadváhou, protože nemá potřebné rezervy.

Alkohol:
Přestože pití alkoholu jednoznačně zvyšuje riziko rakoviny, některé studie naznačují, že lidé pijící lehce až střídmě mohou po stanovení diagnózy vykazovat lepší či srovnatelné výsledky než abstinenti. Interpretace je ovšem složitá – může jít o rozdíly v sociálním chování či zdravotním stylu, případně o zkreslení, protože někteří přestanou pít až kvůli nemoci.

Cholesterol:
U pokročilých srdečních onemocnění může extrémně nízký cholesterol ukazovat na jiné vážné problémy: zánět, podvýživu či selhávání jater. V takových případech nízký cholesterol spíše odráží celkovou křehkost pacienta než příčinu špatného stavu. Vzniká tak křivka ve tvaru písmene U, kdy jak příliš vysoká, tak příliš nízká hladina cholesterolu souvisí se zvýšeným rizikem úmrtí.

Cuomo neříká, že „vysoký cholesterol je dobrý“, ale že agresivní snaha o jeho snižování u křehkých pacientů nemusí prodloužit život a může dokonce bránit zachování síly a kvality života. Rozhodování o léčbě proto vyžaduje individualizaci a pečlivé sledování.

Co z toho plyne pro lékaře

Lékaři by měli oddělovat cíle prevence od cílů přežití:

• Před diagnózou platí obecná doporučení – udržovat zdravou hmotnost, omezovat alkohol, kontrolovat cholesterol.

• Po diagnóze by cíle měly vycházet z fáze onemocnění, plánované léčby, tělesného složení a dalších zdravotních stavů. Prioritou je zamezit nechtěnému hubnutí, udržet svaly i energii během aktivní léčby.

Závěr

Cuomoův paradox nezpochybňuje zavedenou vědu. Zdůrazňuje však kontext. To, co nemocem předchází, nemusí pomáhat při samotném přežívání. Nejde o omluvu nezdravého životního stylu, ale o výzvu k individualizované péči, která vyvažuje přežití, sílu a kvalitu života prostřednictvím pečlivého lékařského dohledu.