
Lenka si dlouho myslela, že extrémní nasazení v práci je známkou odhodlání a úspěchu. Teprve když zjistila, že pracuje až 80 hodin týdně, nespí a mimo kancelář nemá žádný život, pochopila, že propadla workoholismu. Její příběh ukazuje, jak snadno může touha po výkonu přerůst v nebezpečnou závislost, která ničí zdraví i osobní vztahy.
Práce Lenky přerostla v závislost, která měla ničivý dopad na její život. „Neuvědomila jsem si, že pracovat 70 až 80 hodin týdně je problém, dokud jsem nezjistila, že mimo práci nemám doslova žádný život,“ říká Edmondsonová. Dodává, že často s přáteli prožívala večery přemírou alkoholu jako způsob dočasného úniku. Během prvních tří let v extrémně konkurenčním prostředí se u ní rozvinula vážná nespavost, kdy spala zhruba osm hodin týdně.
Lenka si uvědomila, že vyhořela, protože se snažila dokázat sama sobě, že je dostatečně dobrá. Sledovala nerealistické cíle a pochopila, že jejich dosažení přináší pouze krátkodobou úlevu. Pokud se vás její příběh týká, je čas zvážit své pracovní zvyklosti a jejich dopad na váš život.
Termín 'workoholik' je často zlehčován, ale závislost na práci je skutečným psychickým problémem, který znemožňuje lidem přestat pracovat neúměrně dlouhé hodiny. Carla Marie Manly, PhD, klinická psycholožka, upozorňuje, že pokud máte pocit, že vás práce pohlcuje, můžete se nacházet na spektru workoholismu.
Zde je několik příznaků, na které si dát pozor: často si nosíte práci domů, pravidelně zůstáváte dlouho v kanceláři nebo kontrolujete pracovní e-maily a texty doma. Pokud toto chování ovlivňuje váš čas s rodinou, cvičení, zdravé stravování nebo společenský život, můžete mít tendence k workoholismu.
Výzkum ukazuje, že toto chování je častější u žen a lidí, kteří se považují za perfekcionisty. Ženy pracující více než 45 hodin týdně jsou vystaveny vyššímu riziku rozvoje cukrovky a trpí vyššími úrovněmi stresu, úzkosti a deprese spojenými s prací.
Psycholožka Tony Tan vysvětluje, že na ženy vyvíjí další tlak pocit, že musí pracovat dvakrát tak tvrdě, aby se vyrovnaly mužským kolegům. Čelí také nerovnému platu, nedostatku manažerské podpory a očekávání vyvážit pracovní a rodinný život.
Pokud si nejste jisti, zda se vás workoholismus týká, můžete se zkusit sami otestovat pomocí nástroje jako je Bergen Work Addiction Scale nebo se poradit s terapeutem. Ten vám může pomoci vyhodnotit vaše sklony k nadměrné práci a vypracovat plán léčby.
Spočívá-li vaše potřeba v práci, která má negativní dopad na váš domov, přátelství či zdraví, je důležité si uvědomit, že žádné množství peněz či kariérního postupu nestojí za obětování klíčových vztahů nebo zdraví.
Zvolit si čas pro sebe je klíčové. Zkuste si každý večer vyhradit 15 až 30 minut pro meditaci, reflexi nebo čtení. Zvážit můžete také účast na setkáních Workaholics Anonymous, kde se můžete setkat s lidmi čelícími podobným výzvám.